Heroes VII - Hlavní postavy - Nekropole

Postavy -> Azyl | Akademie | Nekropole | Tvrz | Sylvanští elfové | Kobka

Anastázie, Velekněžka ve vyhnanství

Anastázie se narodila před mnoha staletími, krátce před druhým zatměním. Byla nejmladší dcerou vévody Slávy a vévodkyně Cate z rodu Gryfů. Okouzlující, veselá, důvěřivá… to vše by byla, kdyby nebylo jediného proklatého okamžiku, kdy vlastní rukou zavraždila svého otce. I přes zásah jejího mentora, a milence, nyní neblaze proslulého archanděla Uriela, který tvrdil, že se onoho skutku nedopustila vědomě, byla předána Inkvizici k vyslechnutí. Její bratr Anton, dobře si uvědomující co vše by ji Inkvizice provedla, aby dosáhla jejího přiznání, se rozhodl ji raději zabít.

Ale jak už jste určitě pochopily, smrt nebyla jejím koncem, pouze novým začátkem. Anastáziino tělo bylo propašováno pryč a následně oživeno její pratetou Sveltanou, Nekromantkou ze Sedmi měst. Nyní, jako jednou z nemrtvých, se Anastázie rozhodla rozluštit okolnosti otcovi smrti, na níž měla jen několik zmatených vzpomínek.

Nakonec zjistila, že loutkař, který ji ovládal, nebyl nikdo jiný než samotný Uriel, který usiloval o obnovení žáru Válek starších tím, že ze zločinu obviní Ty bez tváře. Rozhořčená tímto zjištěním, rozhodla se Anastázie oplatit mu tuto „laskavost“ stejnou měrou. Pomocí toho samého artefaktu, který on použil proti ní, ovládla tentokrát ona jeho mysl. Neschopen ovládat své tělo, a bránit se, skončil Uriel roztrhán démony na malé ohavné kousky. Anastázie, a její sourozenci, se následně postarali o to, aby se o Urielových machinacích dozvědělo co nejvíce obyvatel Říše, což vedlo k tomu, co nyní nazýváme Gryfí Chartou, oddělení církve od státu. Ale to je jiný příběh.

Časem Anastázie vypila jed Matky Namtaru, avatara Pavoučí bohyně, a stala se Upírem. Na rozdíl však od většiny Nekromantů, se Anastázie rozhodla uchovat si svou schopnost cítit emoce. Poté co nahradila Sveltanu v pozici Velekněžky dom Eterna oženila se s Lordem Veinem, upířím rytířem s pohnutou minulostí. Společně si osvojili živou dceru, Zakeru, oduševnělou dívku, kterou Vein zachránil před masakrem způsobeným jeho bývalým bratrem ve zbrani, a nynějším úhlavním nepřítelem - Nethermancérem Sandrem.

Když se Sandro pokusil vymazat Matku Namtaru z bytí Anastázíe, vzhledem ke své propojením s touto mystickou bytostí, onemocněla a téměř zemřela. Naštěstí se Veinovi a Zakeře podařilo Sandrův plán zmařit. Nethermancérovi se sice podařilo utéct, ale Anastázie se naštěstí vyléčila.

Anastázie stále vypadá jako sedmnáctiletá  dívka, ale její oči jsou chladné a studené, a mluví s tou cynickou moudrostí a chmurnou odevzdaností, která pramení z nepopsatelných útrap a tragédií, které musela překonat. Ta kdysi naivní dívka plná nadějí je nyní zatrpklou, a sarkastickou, ženou, i když stále se čas od času ukáže trocha jejího mladistvého nadšení a zvědavosti, kterou kdysi tak oplývala. Během puče nekromantů, který před několika desetiletími roztrhal Sedm měst na kusy, byla (opět) považována za mrtvou. Ze svého dobrovolného vyhnanství se vrátila, aby v boji pomohla Ivanovi, vzdálenému potomkovi jejího bratra Antona. Uvědomuje si, že nyní je v roli, kterou v minulosti zastávala Sveltana vůči jejímu otci Slávovi - a té ironie si je vědoma.